Velká letní soutěž - slosování

Vítězové "Velké letní soutěže"

Knihu "Austrálie (do) duše kontinentu" v průběžném slosování získali následující výherci:

NOVÁ KNIHA S VÝBORNÝMI FOTOGRAFIEMI

Koncem minulého roku vydal náš kolega Vlastimil Tichý již svou druhou cestopisnou knihu. Že nevíte, o čem píše? No přece o Austrálii!!! Země protinožců mu učarovala, její fotogenickou tvář bral útokem. A výsledek? Posuďte sami. Na ukázku posíláme úryvek z této knihy. Austrálie (do) duše kontinentu:

Nejede, prostě nejede… !!!

Tato kniha málem ztratila svoji naději na spatření světla světa dříve, nežli vůbec mohla tu šanci uchopit. Pouhých 96,5 km jsem odřídil s „volantem u spolujezdce“, než mi koně pod kapotou přestali ržát.

Kilometrů jsme měli naplánováno urazit dvěstěkrát tolik, ale teď tu sedím nad tím chladnoucím, naprosto nepojízdným plechem a sumarizuji dny před zdá se nepodařeným startem za letošním dobrodružstvím.

Co se stalo? Auto máme tentokrát půjčené od známého, který v Sydney žije a studuje. Domluveno to bylo jednoduše – půjčíme si ho a o náklady se rozdělíme. Není to sice žádné fáro a žádný mladík, ale je to vyzkoušená značka. Ford Falcon je taková „cestovatelská“ kára. Takový cestovatelský tank. Když se to s ním umí, projede trasy, které často nahánějí strach i mnohem zdatnějším specializovaným autům s pohonem na všechna čtyři kola. Má na to kapacitu v motoru, je to čtyřlitr. Co si vezme navíc na benzinu, to ušetří jeho majitelé za stan a kempování, neboť zadní část je tak prostorná, že tam zkušeně a bez rozpaků rozprostíráme molitanovou dvojmatraci, do oken na gumičky roztahujeme záclonky a ještě všude zbývá hromada prostoru na nejrůznější cestovní nutnosti i zbytečnosti.

Minule jsme se stejnou značkou projeli 30.000 km, a to jen s jedinou drobnou opravou za 50 dolarů. Jenomže nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Tentokrát štěstí nebylo na naší straně a „neviditelná“ závada odstavila motor již po zmiňovaných 96,5 kilometrech.

Bohužel nešlo pouze zamumlat kouzelné „Sim sala bim“. Stálo nás to nervy, čekání na velmi nákladnou opravu, ale i následnou jistotu a důvěru v „nový“ (repasovaný) motor. Vždyť chceme asi tak „milionkrát“ dostihnout obzor a projet i místa, kde dobrou noc nelze očekávat už ani od lišek. Potom se spolehlivé auto hodí, a dnes, s odstupem času, mohu již konstatovat, že od této neblahé první anabáze nás autíčko spolehlivě dopravilo i tudy, kudy bych si, nebýt to vynuceno okolnostmi, nikdy projet netroufal. Čekat nás bude porce jen o třetinu kratší na kilometry, než tomu bylo minule, ale nesmírně bohatá na zážitky a fotografické záběry. Tak se do toho dejme.